ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

Kterak Schwarzenberkové ke Krumlovu přišli

Když dne 4. dubna roku 1719 ve věku 70 let zemřela ve Vídni kněžna Marie Arnoštka z Eggenberku, rozená ze Schwarzenberku, došla naplnění její závěť a závěť jejího již v roce 1710 zesnulého manžela Jana Kristiána z Eggenberku.

Bezdětní manželé Jan Kristián a Marie Arnoštka svorně odkázali české eggenberské statky svému synovci, Adamu Františkovi ze Schwarzenberku. Ostatní eggenberská panství, ležící na území dnešního Rakouska, měla v držení mladší eggenberská větev, původně, tj. od počátku sedmdesátých let 17. století, reprezentovaná Janem Seyfriedem, bratrem Jana Kristiána.


Jan Kristián
Bratři Jan Kristián (1641-1710) a Jan Seyfried (1644-1713) z Eggenberku se koncem šedesátých let 17. století nepohodli, přičemž důvodem sporu byl rodinný majetek a jeho dělení. Nakonec se pod tlakem okolností a přátel dohodli na tom, že starší si ponechá česká panství a mladší panství na území rakouských zemí. Bratrská nevůle vyústila až do těch konců, že starší bratr svého mladšího sourozence a jeho potomky v testamentu opomenul. Marie Arnoštka se sice po manželově smrti snažila zpřetrhané rodinné svazky opět navázat, ale okolnosti tomu nepřály. Ještě před jejím odchodem z tohoto světa († 1719) totiž zemřel její synovec Jan Antonín II. z Eggenberku († 1716) a prasynovec Jan Kristián II. z Eggenberku († 1717). Tím Eggenberkové vymřeli po meči a nezbylo, než přikročit k naplnění ustanovení závětí posledních českých eggenberských knížat ve věci jejich českých panství. K oněm panstvím náležel v prvé řadě Český Krumlov, k němuž tenkrát patřila panství Prachatice a Netolice, dále to byly Vimperk, Chýnov, Ratibořské Hory a Orlík se Zvíkovem. O nečeská eggenberská panství se podělily dcery Jana Antonína II.

Jan Kristián z Eggenberku byl představitelem již třetí eggenberské generace, usazené na území Českého království. Prvním byl jeho děd Jan Oldřich (1568-1634), který za své zásluhy ve službách císaře a krále Ferdinanda II. získal na konci roku 1622 českokrumlovské panství. To bylo totiž již od roku 1601 v majetku Habsburků. V následujících letech kníže Jan Oldřich přikoupil další panství. Po Janu Oldřichovi vládl nad eggenberskými statky jeho syn Jan Antonín (1610-1649), jehož dva synové, Jan Kristián a Jan Seyfried, si majetek rozdělili, jak již bylo řečeno.

Marie Arnoštka z Eggenberku pocházela ze starého německého rodu Schwarzenberků. Narodila se v roce 1649 v Bruselu, kde tehdy její otec Jan Adolf ze Schwarzenberku (1615-1683) působil na dvoře arcivévody Leopolda Viléma Habsburského, místodržícího ve Španělském Nizozemí. Matkou byla Marie Justina ze Starhemberku (1608-1681). Ze sedmi dětí tohoto manželského páru se dospělosti dožili pouze Marie Arnoštka a její mladší bratr Ferdinand (1652-1703). Přesné denní datum narození Marie Arnoštky není zapsáno v žádném známém a dostupném prameni. Je však vysoce pravděpodobné, že to byl leden roku 1649, kterýžto rok je nezpochybnitelný.

V roce 1660 získal Jan Adolf ze Schwarzenberku jihočeské panství Třeboň a v následujícím roce koupil panství Hluboká nad Vltavou. Český inkolát mu byl udělen již v roce 1654. Tak zakotvil rod Schwarzenberků v Čechách, aniž by opomíjel své rakouské, štýrské nebo německé statky.

Eggenberkové a Schwarzenberkové se znali již z minulosti . Například slavný turkobijce Ruprecht z Eggenberku (1546-1611) se u uherské pevnosti Ráb (Györ) nepochybně stýkal s neméně slavným Adolfem ze Schwarzenberku (1551-1600), pradědem Marie Arnoštky, který onu pevnost v roce 1598 dobyl na Turcích. Jan Oldřich z Eggenberku (1568-1634), děd Jana Kristiána, se dobře znal s Jiřím Ludvíkem ze Schwarzenberku (1586-1646), který spolu s ním působil na dvoře Ferdinanda Štýrského, pozdějšího císaře Ferdinanda II. V první polovině dvacátých letech 17. století byli oba muži v častém korespondenčním styku. Proto nepřekvapuje sňatek českokrumlovského vévody a knížete Jana Kristiána z Eggenberku s hraběnkou Marií Arnoštkou ze Schwarzenberku.

Marie Arnoštka byla tenkrát opravdu pouhou hraběnkou ze Schwarzenberku, poněvadž knížecího titulu, uděleného roku 1670 Janu Adolfovi, směli až do roku 1746 užívat pouze vládnoucí muži v čele rodu.

V roce 1666 se dvacetipětiletý Jan Kristián oženil s tehdy sedmnáctiletou Marií Arnoštkou. Honosná svatba se konala 21. února 1666 ve Vídni a zúčastnil se jí i císař Leopold I. Přípravy na svatební oslavy a hostinu byly náročné. Oba snoubenci sestavili seznamy hostů. Na seznamu Marie Arnoštky jsou uvedeni například: „otec a matka“ (tj. Jan Adolf a Marie Justina ze Schwarzenberku), strýc Jan Ludvík Starhemberg s chotí, známý vojevůdce Arnošt Rüdiger Starhemberg s manželkou, hrabě Bartoloměj III. Starhemberg se ženou, hrabě Ferdinand Herberstein s manželkou, hraběnka Koloničová s manželem, hrabě Zikmund Ditrichštejn, hrabě Vilém Öttingen, hrabě Max Fürstenberg a další. Seznam Jana Kristiána uvádí mimo jiné: „sestra kněžna Ditrichštejnová“ (tj. starší ženichova sestra Marie Alžběta, provdaná za Ferdinanda z Ditrichštejna), „bratr Jan Seyfried“, „švagr kníže Ditrichštejn“ (tj. Ferdinand z Ditrichštejna), ovdovělá hraběnka Harrachová (tj. Marie Františka, rozená z Eggenberku, ženichova teta), hrabě Leonard Harrach (tj. bratranec Jana Kristiána) s chotí, hraběnka Mansfeldová s manželem Františkem, hraběnka Kinská s manželem a další. Některá jména se opakují v obou seznamech. Hosty ode dvora měli být: nejvyšší hofmistr (Václav Eusebius z Lobkovic), kníže Auersperg, kníže Gonzaga s chotí, nejvyšší komorník (Maxmilián Lamberg), nejvyšší purkrabí (Bernard Ignác Bořita z Martinic), hrabě Nostic s chotí, hrabě Marradas a další.

Zachované záznamy o svatebních přípravách dávají nahlédnout také do tehdejšího jídelníčku. Na zvláštních listech jsou nakreslené schematické mísy s pohoštěním. Na velké tabuli ve slavnostní jídelně schwarzenberského paláce na vídeňském náměstí Neumarkt mělo být rozmístěno celkem 30 mís nebo podnosů, na nichž byly nejrůznější druhy teplých a studených paštik, pečení bažanti, zajíci, křepelky, koroptve, krocani, pečená zvěřina, „zelené saláty“, saláty z citronů a pomerančů, různé koblihy a skořicový rosol. Mezi těmito nádobami mělo stát 24 stříbrných svícnů. Na druhé, menší tabuli pro 20 osob v pokoji knížete Jana Adolfa mělo být připraveno 16 mís nebo podnosů stejného obsahu. Takto byly zřejmě prostřené stoly před zasednutím hodovníků. Vlastní hostina byla mnohem pestřejší. Podle navrženého plánu za sebou následovaly čtyři chody. První chod byl sestaven z šestnácti teplých polévek a teplých pokrmů, mezi nimiž najdeme například královninu polévku, kuřecí polévku s těstovinami, polévku z divokých kachen, polévku s jehněčím masem a celerem, telecí polévku, polévku z koroptví, frikasé z mladých slepic s bílými cibulkami, horké paštiky, kapouny s makarony. Druhý chod sestával ze sedmnácti dušených a pečených pokrmů, z nichž stojí za pozornost dušení kapouni s pečenými artyčoky, pečená holoubata plněná houbami, dušené divoké kachny plněné šneky, pstruzi plnění pečenými úhoři. Při třetím chodu se podávalo patnáct různých pečení a salátů, jako například pečené ústřice, kamzičí pečeně, pečení tetřevi, jelení pečeně plněná pečenými plícemi. Čtvrtý chod byl studený bufet, kde si hosté mohli vybrat ze čtrnácti masových nebo sladkých lahůdek - tlačenka, vepřová hlava, šunka a jazyk, vlašský salát, vaření raci. Součástí čtvrtého chodu byly dva velké talíře se sladkostmi navršenými do pyramid.

Bez zajímavosti není ani seznam surovin, ze kterých se uvedené chody připravovaly. Do kuchyně se mělo dodat: 2 krmní voli, 18 telat, 3 krmní vepři, 30 skopců, 20 jehňat, 20 jazyků, 30 liber uzenek (asi 16,8 kg), 3 centnýře špeku (asi 168 kg), 30 krůt, 120 kapounů, 40 husí, 40 kachen, 50 slepic, 250 kuřat, 4 jeleni, 4 divoká prasata, 30 zajíců, 8 tetřevů, 30 bažantů, 115 koroptví, 35 jeřábků, 120 křepelek, 200 skřivanů, 20 divokých husí, 30 divokých kachen, 3 korce bílé mouky (asi 280 litrů), 3 centnýře sádla (asi 168 kg), 2 centnýře soleného másla (asi 112 kg), 1 centnýř čerstvého másla (asi 56 kg), 30 kop vajec, 2 centnýře cukru na vaření (asi 112 kg), 6 liber pistácií (asi 3,3 kg), 12 liber piniových semínek (asi 6,7 kg), 3 libry cukru (asi 1,7 kg), 3 libry barevného cukru (asi 1,7 kg), 100 liber mandlí (asi 56 kg), 50 liber malých hrozinek (asi 28 kg), 30 liber velkých hrozinek (asi 16,8 kg), 6 liber makaronů (asi 3,4 kg), 1 libru hřebíčku (asi 0,56 kg), 3 libry zázvoru (asi 1,7 kg), 3 libry pepře (asi 1,7 kg), 6 lotů šafránu (asi 10 dkg), 1 libru muškátu (asi 0,56 kg), 1 libru skořice (asi 0,56 kg), krabici citronů, 300 pomerančů, 10 liber kaparů (asi 5,6 kg), 8 liber oliv (asi 4,5 kg), olivový olej, hrušky, višně, 10 úhořů, 3 kopy pstruhů, 36 štik, 40 kop raků, 3 kopy kaprů.i U příležitosti svatby Jana Kristiána s Marií Arnoštkou byl vydán slavnostní tisk s rodokmeny obou snoubenců. Genealogické větve jsou zakreslené zvlášť v otcovské a mateřské linii každého z novomanželů. Tuto svatební slavnost, která prý stála 40 000 zlatých, připomíná i Theatrum Europaeum.

Theatrum Europeaum bylo dobově významné dílo, které vycházelo v letech 1633 až 1738 a lze ho označit za jakousi tehdejší kroniku Evropy. Zaznamenávalo všechny významné události, často doplněné mědirytinami. Prvním vydavatelem byl známý Matyáš Merian. Manželství Jana Kristiána a Marie Arnoštky bylo zřejmě harmonické. Z kusých dobových informací lze vytušit, že na vyšší intelektuální úrovni byla kněžna. Zůstala po ní rozsáhlá a kvalitní knihovna, jejíž podstatná část je dnes součástí českokrumlovské zámecké knihovny. V rámci tehdejší módy četla především italské a francouzské knihy.


Marie Arnoštka
Marie Arnoštka založila zámeckou lékárnu, jejíž byla častou zákaznicí, což platilo i o jejím manželovi. Například v říjnu 1666 si kněžna nechala do své příruční cestovní lékárničky připravit skořicový a muškátový balzám, indiánský peruánský balzám, muškátovou mast, šedý prášek z drahých kamenů, kousky lentiškové pryskyřice, citrín, balzám proti mrtvici a skořici. Často ji byly dodávány: bazalka, majoránka, osladič obecný, čekanka, rozrazil lékařský, anýz, skořice, levandule, máta peprná, heřmánek, kmín, sasafras lékařský, chinin, meduňka lékařská, pižmo cibetky. Jan Kristián většinou požadoval vlčí mák, indické ořechy (asi kešu oříšky), genciánovou violeť, ústní vodu, ústní prášek, lentiškovou pryskyřici, ibišek, benediktinské kapky, glycin, léky na astma, aloe, muškátový oříšek.

V péči o tělesnou schránku nebyla Marie Arnoštka soustředěna pouze na svou osobu. Snažila se zlepšit situaci chovanců v českokrumlovském špitále u svatého Jošta. Tento sociální ústav, poskytující zaopatření chudým starým lidem, vznikl na počátku 14. století a původně v něm byla místa pro 13 osob. Postupné rozmnožování špitální nadace umožnilo, aby tam na konci 14. století bylo umístěno až dvacet potřebných lidí. Na přelomu 17. a 18. století byla špitální budova sešlá a její prostory pro dvě desítky osob stísněné. V letech 1708-1709 byl špitál zásluhou eggenberského manželského páru přestavěn a zvýšen o patro. V říjnu 1711 vydala již ovdovělá kněžna pro špitál novou nadační listinu, spojenou se špitálním řádem. Podle jejího znění mohlo být v ústavu umístěno 13 mužů a 11 žen. Polovinu potřebných potravin pro jejich obživu měly poskytnout zámecké zásobárny, zbytek potravin a otop se nakupovaly ze špitálního kapitálu. Řád určoval jídelníček chovanců pro jednotlivé dny v týdnu, vždy oběd a večeři (střídaly se různé polévky, knedlíky, hrách, kroupy, vařené hovězí maso, zelí), a příděl jedné a půl libry chleba (asi ¾ kg) a půl pinty piva (necelý litr) pro osobu na den. Dále se stanovil způsob oblékání a příděly šatstva a ložního prádla. V roce 1715 kněžna Marie Arnoštka určila, aby obyvatelé špitálu dostávali několikrát do roka pečeni, a to na Nový rok (1. ledna), na sv. Arnošta (12. ledna), na Hromnice (2. února), sv. Josefa (19. března), Zvěstování P. Marii (25. března), Velikonoce, Letnice, Boží Tělo, Navštívení P. Marie (2. července), Nanebevzetí P. Marie (15. srpna), Narození P. Marie (8. září), na sv. Terezii (15. října), Všech svatých (1. listopadu) a na Vánoce.

Oba manželé byli velkými ctiteli hudby a divadla. V osmdesátých letech 17. století bylo za českokrumlovskými zámeckými budovami postaveno barokní divadlo. Jeho dnešní podoba evokuje stav ze šedesátých let 18. století, kdy ho nechal přestavět Josef Adam ze Schwarzenberku.

Závěrem stručně k osobě nabyvatele eggenberského nemovitého dědictví v Čechách. Adam František ze Schwarzenberku se narodil 25. září 1680 jako syn Ferdinanda ze Schwarzenberku a Marie Anny, rozené ze Sulzu. Vládnoucím knížetem se stal roku 1703 ve věku 23 let. V roce 1701 se oženil s Eleonorou Amálii z Lobkovic, s níž zplodil dceru Marii Annu a syna Josefa Adama. Byl významnou osobností na dvorech císařů Josefa I. a Karla VI. Jeho nešťastný konec života je dostatečně známý. Dne 10. června 1732 byl postřelen císařem Karlem VI. při honu v Brandýse nad Labem a následujícího dne svému těžkému zranění podlehl.

Anna Kubíková

Prameny:
Státní oblastní archiv v Třeboni, oddělení v Českém Krumlově, Rodinný archiv Eggenberků.

[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.