ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

JAKOB POKORNÝ (1752-1834)

Zajímavou osobností je dlouholetý spolupracovník Ing. Rosenauera při stavbě Schwarzenberského plavebního kanálu a pozdější lesmistr v Želnavě, Jakob Pokorný.

Narodil se 28. dubna 1752 ve Steinkirchenu 1). Pokorný navštěvoval školu ve svém rodišti, byl mimořádně nadaný a velmi dobře se učil, jeho otec chtěl aby studoval u piaristů v Českých Budějovicích a dál měl v úmyslu poslat jej do Prahy na univerzitu. Otec mezi tím zemřel. Pokorný nastoupil k piaristům v Českých Budějovicích do přípravného ročníku gymnázia (tzv. parvy) a následně zde absolvoval celkem sedm tříd studia.

Protože nedokázal sehnat finanční prostředky na další studium v Praze, napsal 14. září 1773 vlastnoručně dopis knížeti, v němž jej požádal o povolení, aby se směl vyučit mysliveckému umění 2). Povolení mu bylo uděleno a on se nejprve učil u revírníka Janowského v Zátoni na vimperském panství, později šel do učení k revírníkovi Quolfingerovi do Vyšného/Miesau (Křišťanov/Christianberg) na krumlovském panství. Jízdní lovčí Quolfinger mu vystavil myslivecké vysvědčení a krumlovský lesmistr Eustach Wlczek jej vyškolil k ochraně lesa a zvěře. 3)

Když Pokorný ukončil svá studia, byl přijat do knížecích služeb a přidělen ke krumlovskému lesnímu úřadu. Zde se seznámil s Ing. Rosenauerem a měl také příležitost podílet se na rozsáhlých měřických pracích. 1. června 1781 byl přeložen jako adjunkt lesního úřadu k lesmistru Vogelovi do Schwarzenbergu. Pokorný si z vlastních prostředků nemohl opatřit výbavu, kterou potřeboval pro dlouhou cestu. Písemně požádal o podporu a roku 1781 mu byla z pokladny mysliveckého bratrstva zapůjčena částka 10zl. 4). U lesmistra ve Schwarzenbergu byl do konce roku 1783. V této době již byl ve Schwarzenbergu dvorní myslivec Josef Friedl a Pokorný mu pomáhal při vypořádání hranic a vyměřování lesů. Roku 1783 byl na výpomoc při vyměřování poslán Ing. Schimauschek z Krumlova 5). Vyměřovací práce pro zamýšlené lesní zařizování byly ukončeny v roce 1784. Také lesy panství Kleggau měly být změřeny, hranice vypořádány a mělo být provedeno lesní zařizovací řízení. K těmto pracím byli Ing. Schimauschek a Pokorný posláni do Tiengenu 6).

V Tiengenu vedl lesní hospodářství takzvaný lesní fořt (Wald-Forster) Georg Josef Schneider. Byl to prostý myslivec, pro kterého ještě neplatila knížecí instrukce z 8. června 1764 7). Po ukončení měřických záznamů se Ing Schimauschek vrátil do Schwarzenbergu a později Krumlova, Pokorný zůstal u lesního úřadu v Tiengenu a pod vedením dvorního myslivce Friedla vypracoval lesní zařizovací řízení kleggavských lesů 8). Při pobytu v Tiengenu se mnohému naučil, protože se přesně seznámil s Friedlovým lesním zařizovacím řízením a také podnikal výlety do okolí. Prochodil krásný Schwarzwald, poznal tamní lesní porosty a nepromeškal žádnou příležitost k poučným výletům do Švýcarska a tamních lesů v blízkosti Tiengenu. Takový pobyt nebyl pro mladého muže nevýhodný, avšak Pokorný nechtěl v Tiengenu zůstat navždy. Po čtyřech letech v Tiengenu se mu zastesklo po domově a požádal knížete o přeložení do Čech 9). Jeho prosby o přeložení do Čech, např. z 3. července 1788, čteme dnes s úsměvem, protože se mu stýskalo po domově a nechtěl už déle zůstat v Německu.

Roku 1789 byl opět povolán do Schwarzenbergu, kde zjistil, že jeho prosby byly vyslyšeny a on byl přeložen do Krumlova 10). Odtud cestoval do Krumlova v doprovodu mysliveckého adjunkta Wonesche. Oba dostali zaplaceny cestovní náklady a kníže jim je 1. září 1789 potvrdil 11). Pokorný byl po svém příjezdu do Krumlova přidělen vrchnímu lovčímu Matzovi ve Zlaté Koruně 12). Když to ale zjistil Ing. Rosenauer, hned se snažil získat tohoto vzdělaného a šikovného člověka pro sebe. Pokorný byl proto knížecím usnesením z 28. února 1789 přidělen Ing. Rosenauerovi ke stavbě kanálu. Jakmile mu to stav sněhu dovolil, měl se hlásit u Rosenauera v Želnavě 13). Ing. Rosenauer brzy rozpoznal schopnosti mladého Pokorného, který byl zařazen jako myslivecký adjunkt a byl schopen plnit všechny nezbytné práce na stavbě kanálu. Brzy poznal i jeho spolehlivost. 20. března 1790 Pokorný povýšil na Rosenauerovo přání na lesmistra. 10. dubna 1790 mu byl určen plat jako „budoucímu jízdnímu lovčímu v Novém Dvoře“. Revír Nový dvůr (Neuhof) byl jedním z největších na krumlovském panství, a protože ležel v bezprostřední blízkosti Krumlova, jednalo se vlastně o protekční post a tamní jízdní lovčí byl velmi dobře placen. Proto byl plat pro Pokorného zcela neobvyklým vyznamenáním. V Želnavě vedl „vídeňské plavení“ (Wienerschwemme) a celý složitý provoz, který s plavením souvisel. Později se k tomu ještě přidalo zalesňování holin, které vznikly kácením v tzv. plavebních lesích komplexu Plešného. Plavební provoz se ještě po roce 1790 ohromně zvýšil, takže lesmistru Pokornému bylo do želnavských mysliven přiděleno několik mysliveckých adjunktů 14).

Pokorný byl plavebním provozem velmi zaměstnán v době, kdy na české straně velmi intenzivně provozovali své opovážlivé řemeslo bavorští pytláci. On sám se s pytláky nesetkal, ale mnoho jeho kolegů a přátel Bavoráci ztýrali, těžce zranili nebo dokonce zastřelili! Pokorný byl stále ve spojení s lesní správou kláštera Schlägl a udržoval spojení knížecího lovčího úřadu v Krumlově s lesní správou kláštera. Většinu z schlägelských myslivců znal osobně. Cesta ze Zvonkové (Glöckelberg) do kláštera Schlägl nebyla dlouhá, a tak bylo udržování spojení lehké. Proto také nepřekvapí, že existuje rozsáhlá korespondence Pokorného s vrchním lovčím kláštera ve Schläglu Oswaldem Georgem Mikschitschkem z let 1800 až 1801. Tato korespondence se většinou týká řádění pytláků z Bavorska, a to nejen v Čechách, ale i v oblasti Mühlviertel. Dopis vrchního lovčího Mikschitschka se týká dotazu Pokorného ohledně půtek bavorských pytláků na panstvích hraběte Salburga.

Další dopisy z 13., 14. a 18. srpna 1801 informují o zadržení čtyř „pověstných pytláků z Bavorska“, Seilera-Wasda, Raimunda a Josefa Stockingera takzvaného Pechlera. Tito čtyři pytláci byli zadrženi u Christiana Honetschlägera, chalupníka ve Schwarzenbergu. 13. srpna 1801 přivedlo devět mysliveckých adjunktů tyto čtyři pytláky z kláštera ve Schläglu do Krumlova. Dále se zachovaly dopisy Pokorného mistru lovčímu von Feldeggovi do Krumlova, v nichž podává zprávu o pytlácích a vyjadřuje své velké zadostiučinění nad vydáním pytláků do Krumlova 15).

Jakob Pokorný zůstal jako lesmistr v Želnavě do roku 1808. Od 1. června byl povýšen na vrchního lovčího 16). Zůstal sice v Želnavě, ale s vyšším platem, bylo mu přiděleno několik mladých mysliveckých adjunktů a s velkou prozíravostí vedl celý rozsáhlý plavební provoz a zalesňování 17). Roku 1821 se uvolnilo místo vrchního lovčího na panství Chýnov. Pokorný požádal knížete o přeložení do Chýnova, což zdůvodnil školní docházkou svých čtyř dětí, protože ve vesnici Želnavě byla jen obecná škola. Kníže velmi litoval, že Pokorný nechce zůstat v Želnavě, neboť dobře znal celé plavební lesy a zalesňování. Ale když to kvůli dětem nešlo jinak, bylo Pokorného přání vyhověno. Vrchním lovčím panství Chýnov byl Pokorný jmenován knížecím reskriptem od 1. ledna 1821 18). Přeložením do Chýnova Pokorný přišel do klidnějších poměrů a do lesního provozu, který byl na tak zkušeného a inteligentního muže jednoduchý. Ve spisech panství Chýnov nejsou zaznamenány zprávy o další činnosti vrchního lovčího Pokorného, které by stály za zmínku.

Jakob Pokorný zemřel jako vrchní lovčí v Chýnově 23. září 1834 a byl tam o dva dny později velmi slavnostně pochován 19).

Pokorný měl jako lesník velké zásluhy. Zaprvé použil své teoretické a praktické znalosti při prvním lesním zařizování panství Kleggau a prováděl a ukončil lesní zařizovací řízení, vypořádání hranic a modernizaci tamního lesnictví pod vedením dvorního lovčího Josefa Friedla. Zadruhé to byla jeho činnost lesmistra a později vrchního lovčího v Želnavě. Zde se nachází vrchol jeho působení jako lesníka! Vedl celý provoz zalesňování holin v takzvaných plavebních lesích komplexu Plešného, které vznikly kácením pro potřeby „vídeňského plavení“. Jako první si Pokorný musel vytvořit podmínky, aby tuto obtížnou situaci vůbec zvládl. K tomu zejména potřeboval vhodný materiál pro zalesnění holosečí, zarostlých všemožným plevelem. Jednu velkou lesní školku („lesní plantáž“) založil v blízkosti želnavských mysliven a druhou nedaleko myslivny v Bližší Lhotě. Tato opatření se vynikajícím způsobem osvědčila, a tak si Pokorný sám šlechtil rostliny požadované provenience, což v tehdejší době znamenalo mimořádně pokročilou lesní metodu.

Lesní kultura měla navzdory všem těžkostem dobré výsledky. Kníže Josef ze Schwarzenbergu, který opakovaně projížděl plavební lesy, vyjadřuje v několika reskriptech své uspokojení, „shledal, že mladé mýtiny velmi dobře zarůstají“. Do současné doby se zachovalo mnoho těchto starých zalesněných ploch, hlavně v revíru Bližší Lhota, a vyznačují se vynikající hmotou a kvalitou dřeva. Byly pýchou schwarzenberského lesnictví. Také v ostatních revírech komplexu Plešného zůstaly z této doby do dnešních dnů zachovány nádherné, čisté smrkové a smíšené lesní porosty. Bohužel byly tyto zachované staré lesní porosty v posledních letech nemilosrdně mýceny!

Nikendey Antonín

Poznámky
1) SA Třeboň, matrika narození č. 4, Kamenný Újezd, m./257.
2) SA Český Krumlov, HIBO, B-7J-4a.
3) SA Český Krumlov, OA Český Krumlov, B-7-J-2 (1801-1856)
4) SA Český Krumlov, panství Krumlov, A-7J-1, fasc. 3.
5) SA Český Krumlov, panství Krumlov, llA-7W beta-2.
6) SA Český Krumlov, OA Český Krumlov, llA-8J-15c/176.
7) SA Český Krumlov, OA Český Krumlov, llA-8J-1a.
8) SA Český Krumlov, panství Krumlov, llA-7W beta-2.
9) SA Český Krumlov, OA Český Krumlov, llA-8J-9a.
10) SA Český Krumlov, OA Český Krumlov, A-7J-1a (1784-1800)
11) SA Český Krumlov, HIBO, B-7J-4a.
12) SA Český Krumlov, OA Český Krumlov, A-7J-1a (1784-1800)
13-14) SA Český Krumlov, panství Krumlov, VI A 6-Walfa-1.
15) SA Český Krumlov, panství Krumlov, IB-6Walfa-8i.
16) SA Český Krumlov, OA Český Krumlov, llA-8J-9/2.
17) SA Český Krumlov, panství Krumlov, VI A-6W alfa-1.
18) SA Český Krumlov, OA Český Krumlov, B-7J-4a (1811-1822), kart. 415.
19) SA Třeboň, matrika zemřelých č. 18, Chýnov (1797-1840),11/77.

[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.