ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

O PŮVODU SCHWARZENBERKŮ

Dnes už asi není mnoho šlechtických rodů, jejichž původ sahá podle věrohodných pramenů až do 12.století, jako je tomu u Schwarzenberků. Není na závadu ani skutečnost, že první generace schwarzenberského rodu se nazývaly podle původního sídla ze Seinsheimu. Schwarzenberkové a vymřelý rod hrabat ze Seinsheimu měli společné předky a společné rodové počátky.Jako první předek obou rodů se v roce 1155 uvádí na listině bamberského biskupa Eberharda Eispert ze Seinsheimu (Eispertus de Sowensheim). Eispert nemající ani ženu ani děti předal hraběti Gerhardovi z Berchtheimu za určité odstupné statky u Herensheimu a Seinsheimu. Mezi oběma stranami bylo ujednáno, že když Eispert zemře bez potomků, má Gerhard předat uvedené statky klášteru Michelsberg v Bamberku. Ve skutečnosti pak klášter koupil statek Herrensheim již předtím a vlastnil jej. Stejně tak po Eispertově smrti dostal klášter do vlastnictví statky v Seinsheimu.

První vlastník na Seinsheimu byl tedy svobodný a nezávislý člověk, služebník nikoho a směl se svým majetkem volně disponovat. Sídlil na Seinsheimu v Dolních Francích. Eispert neměl žádné děti a dědicem jeho statků se stal zmíněný klášter v Bamberku. Vztah Eisperta k dalším Seinsheimům není pro nedostatek písemných pramenů zcela jasný.

V dalším časovém pořadí se roku 1172 v rozrodu hrabat ze Seinsheimu vyskytuje Siegfried ze Seinsheimu, jehož potomci převzali od kláštera Michelsberku někdejší Eispertův majetek. Siegfried a jeho následovníci až do 15. století byli rytířského stavu a byli od svého zrození služebníky jiné šlechty či klášterů. O postavení Seinsheimů jako služebníků existují určité dohady, totiž, že jednak podléhali klášteru v Bamberku, jednak že sloužili arcibiskupům ve Würzburku, což nebylo v oné době dost dobře možné, ale lze z toho vyvodit, že Siegfried byl Eispertův synovec. Otcem Eispertových byl (1150) Konrád ze Seinsheimu, který měl dva syny: Burcharta a Eisperta. Burchard měl za manželku Markétu, dceru rytíře Viléma z Lautersheimu a měli spolu pět synů: 1. Siegfrieda (1172). 2. Gottfrieda, který byl od roku 1181 opatem v Münsterschwarzachu v blízkosti seinsheimských statků Stefansberg a Hürblach. Zemřel 5. prosince 1213 a byl pohřben v Münsterschwarzachu. 3. Bedřicha, zemřel v roce 1197. 4. Jindřicha, rytíře, byl znám v letech 1197 - 1209. 5. Erkingera, znám v letech 1200 - 1206.

Nástupcem Burchartovým byl Siegfried. V listině z 19. dubna 1172 je mezi svědky na jedné listině uveden Sifridus de Sowensheim. To je první zcela ověřené uvedení přímého předka Seinsheimů a Schwarzenberků. Byl leníkem würzburského arcibiskupa a doložen až do roku 1209. Měl čtyři syny: 1. Gottfrieda (zemřel bez potomků). 2. Hildebranda I. 3. Michaela (zemřel bez potomků). 4. Apolloni. Toto jméno používali starší spisovatelé - historici pro své vymyšlené rodokmeny schwarzenberského rodu.

Hildebrand I. ze Seinsheimu se prvně uvádí roku 1230. Manželka Heilkind, dcera Heinreicha z Mergentheimu. Byla vdovou po Konrádovi II. z Törzebachu. Roku 1258 byl již mrtev a byl pohřben v cisterciáckém klášteře Ebrach. Měl tři syny: 1. Hildebranda II. 2. Gottfrieda, roku 1263 byl již mrtev, manželka Gisela z Hemmersheimu. Zemřel bezdětný. 3. Erkingera. Tato jména Hildebrand, Erkinger a Jindřich se často opakují v dějinách rodu ve 13. a 14. století, což ztěžuje sestavení bezchybného rodokmenu.

Hildebrand II. byl přímým předkem Schwarzenberků. Roku 1245 se uvádí jako rytíř. V roce 1258 používal pečetidlo se štítem o třech bílých a třech modrých pruzích. S bratrem Gottfriedem byla na něho kolem roku 1260 přenesena norimberským purkrabím pravomoc nad hradem Vorderfrankenberg, ale nesloužil tam dlouho. Roku 1269 prodal svůj opevněný dvůr v Mergentheimu řádu německých rytířů a zemřel na jaře 1277. Měl jediného syna Hildebranda III.

Hildebrand III. se uvádí v letech 1277 - 1314. Jeho manželka Hedvika neznámého původu se již 24. ledna 1315 uvádí jako vdova. Měli spolu jediné ho syna Jindřicha, který byl předkem Schwarzenberků.

Jindřich ze Seinsheimu žil jako rytíř v Kottenheimu. O jeho životě není nic bližšího známo. Manželka se pravděpodobně jmenovala Felicitas z Wenkheimu. Díky šťastné okolnosti ale víme, jak vypadal. Když 21. ledna 1345 totiž zemřel a byl pohřben v cisterciáckém klášteře Marburghausen na Mohanu, byl mu tam zasazen pěkný náhrobní kámen. Představuje postavu muže v brnění a se seinsheimským znakem. Jedná se o nejstarší vyobrazení schwarzenberského předka. Jindřich měl tři syny a dvě dcery: 1. Brändelein, který ho následoval. 2. Bedřich, předek hrabat ze Seinsheimu. 3. Anna. která byla představenou v klášteře v Sulzu. 4. Erkinger na Kottenheimu a Gnötzheimu. 5. Kristina, zemřela roku 1350. Manžel Kraft von Leutersheim auf Neuen Mur und Wetzendorf.

Hildebrand IV. (Brändelein je zkrácená jiná forma jména Hildebrand). V letech 1345 - 1360 je uváděn jako rytíř. Roku 1359 získal od arcibiskupství ve Würzburku v léno Hürblach blízko Mohanu. Jeho rodinné poměry nejsou známy. Jako jeho manželka je uváděna Alžběta von Steinfeld. Měl dva syny: Branda V. a Michaela.

Brand měl dva syny s manželkou Dorotou von Wenkheim: Eberharta a Jindřicha. Eberhard se stal kanovníkem ve Würzburku, potom proboštem v Ansbachu. Zemřel roku 1387. Michael ze Seinsheimu žil v roce 1374 na Astheimu, od roku 1394 na Stefansberku. Podobně jako jeho otec byl würzburským leníkem v Hürblachu. Byl rytířem. Roku 1389 bojoval s jinými rytíři proti Rothenburku. Vyznačoval se častými spory o majetek.S ostatními členy seinsheimského rodu přistoupil ke smlouvě v Seehausu, podle níž mu musela hrabata z Rienecku vrátit tento dvůr. Se svým příbuzným Endrusem z Halberku neúspěšně bojoval o třetinu fojtství v Echfeldu, až tento právní spor ztratil. Roku 1397 velel würzburským oddílům na Marienburku a byl v Gerolzhofen zajat povstalci. Byl pravděpodobně ženat s paní von Bichenbach a měl s ní dceru Anežku. Michael zemřel 30. července 1399 a byl pohřben u františkánů ve Würzburku.

Z jeho potomků jsou známi jeden syn a jedna dcera: 1. Erkinger I., první Schwarzenberg, který vládl po otci. 2. Anna. Manžel Siegfried von Pappenheim na Biberbachu, zemřel 1414.

Jiří Záloha

Prameny a literatura:

  • Státní oblastní archiv Třeboň, pobočka Český Krumlov, fond Schwarzenberský rodinný archiv, sign. F.P.ú./1.
  • Fürst Karl zu Schwarzenberg: Geschichte des reichsständischen Hauses Schwarzenberg ä. L. Neustadt a. d. Aisch 1963.
[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.